Udržujete-li celkovou alkalitu ve správných hodnotách, je voda je správně reagovat na případné výkyvy pH a přiměřeně reaguje na přidávání přípravků pH plus a pH mínus. Do určité míry je sama schopna hodnotu pH vyrovnávat. Alkalitu jednoduše změříte Testovacími proužky pH/chlór/alkalinita z naší nabídky.
Celková alkalita je tvořena rovnováhou mezi rozpuštěným oxidem uhličitým, hydrogenuhličitany a uhličitany přítomnými ve vodě. Hydrogenuhličitany se totiž mohou chovat jako kyseliny i jako zásady. Tímto chováním dokáží do určité míry stabilizovat a vyrovnávat pH i při přidávání přípravků pH + nebo pH - .
Příliš nízká alkalinita se pak projevuje prudkými výkyvy pH a nepřiměřenými reakcemi vody na dávkování přípravků ke stabilizaci pH (například při přidání malého množství přípravku pH mínus hodnota pH výrazně poklesne, za krátkou dobu je ale na původní hodnotě). Dalším důsledkem nízké celkové alkality je snížená účinnost používaných vločkovačů. Tento problém jednoduše vyřešíme přidáním přípravku Alkalita.
Při vysoké celkvé alkalitě analogicky bývá pH příliš stabilní a zároveň vysoké. Spotřeba přípravku pH mínus je obrovská, ale pH přitom nelze snížit. Tento stav ukazuje na příliš vysokou alkalitu vody. Řešení tohoto problému je složitější. Vodu je třeba upravit vysokým nárazovým přidáním pH mínus tekutý do klidné bazénové vody (při vypnuté filtraci). Bohužel je prakticky nemožné určit dávkování, protože závisí na tom, jak moc je voda zklidněná nebo jak rychle přípravek pH mínus do vody nalijete... Doporučujeme vyzkoušet ve větší nádobě s odebraným vzorkem bazénové vody.
Celková alkalita u plastových nebo fóliových bazénů by se měla pohybovat v rozmezí 80-120 mg/l ve formě uhličitanu vápenatého. Pro keramické bazény se doporučuje udržovat celkovou alkalitu v trochu vyšších hodnotách, klidně 120-170 mg/l ve formě uhličitanu vápenatého.
Celková alkalita někdy bývá zmiňována jako celková alkalinita, což je termín nesprávný. Bazénáři znají hlavně termín celková alkalita, v energetice se používá termín uhličitanová tvrdost (případně vápenato-uhličitanová rovnováha), v pitné vodě se pro odpovídající parametr používá název kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5. Starší termín, který někdy používají rybáři, je tlumivá kapacita nebo také ústojnost vody.
